pátek 2. března 2012

Inspirace... Dárková krabička a valentýnské přání

Protože zítra  je svátek sv. Valentýna, mám pro vás jednu inspiraci na poslední chvíli. Možná máte pro svou drahou polovičku nějakou sladkou pozornost a přemýšlíte, jak ji zabalit. Já jsem vyrobila malou papírovou krabičku... tedy malou - měří přibližně 13 cm, posuďte sami...


Krabičku jsem si nejprve tužkou předkreslila pomocí šablony na velkou 12" čtvrtku. Stylově jsem zvolila kolekci Hot Chocolate od Fancy Pants. Na šabloně najdete tři velikosti krabiček, já jsem vybrala tu největší (čím větší krabička, tím větší čokoláda a tím větší radost :D). Předkreslený tvar jsem vystřihla, naznačené rýhování přejela ohýbacím jezdcem na řezačce a poté ještě vyhladila knihařskou kostí. Trochu mi daly zabrat ty polokruhové přehyby... Ale i ty jsem nakonec pokořila - plastovou šablonu jsem znovu přiložila na vystřiženou krabičku a ostrým koncem knihařské kosti několikrát projela v rýze. Bez toho, aby mi šablona vedla ruku, jsem to měla takové kostrbaté... ale s přiloženou šablonou to šlo opravdu dobře :-) Ohýbala jsem to pak po malinkých částech, využila u toho nehty, a jsem tentokrát opravdu spokojená.


Poté, co jsem měla krabičku dokonale narýhovanou, jsem ji slepila extra silně lepicí oboustrannou páskou a pustila se do zdobení. To jsem pojala velice střídmě, jinak to neumím :-) Na řezačce jsem uřízla pásek jednobarevné čtvrtky a pomocí embossovacího inkoustu Versamark ho orazítkovala několika kolečky z mini sady od Artemia. Versamark je sám o sobě bezbarvý, na papíru zanechá otisk jen o několik odstínu tmavší než je papír sám. Zkoušela jsem i jiné embossovací polštářky, ale ty bohužel tento efekt nedokáží vytvořit. V lepším případě otisk uschne a nejde vidět, v horším případě zůstane papír jakoby mastný. Některé detaily jsem dokreslila bílým gelovým perem.


Aby vynikla krásná hedvábná stuha, rozhodla jsem se ji podložit ještě proužkem modré vzorované čtvrtky. Stuha je navíc dozdobená perličkovou svorkou (prostě jak někde nemám perličku nebo kamínek, nemám "hotovo", pořád mi tam něco chybí). Ta nej ozdoba ale měla teprve přijít - na kousek kraft čtvrtky jsem Versamarkem obtiskla doposud nepoužité razítko od Hero Arts (čekalo na svou příležitost od loňského léta, ale kdo by v létě vařil čokoládu :D), embossovala bílým práškem a vystřihla. Kelímek jsem vybarvila červeným distress inkoustem, zalila leskem Glossy Accents a další "chlívečky" vybarvila pomocí bílého lehce transparentního pera (jak je něco bílé, musím to vyzkoušet... prášky, pera, inkousty, akrylky... posedlost). Nakonec jsem kelímek přilepila pěnovými čtverečky a krabička byla hotová :-)

Aby toho nebylo málo, dala jsem si další výzvu - posbírala jsem zbytky a vytvořila ještě přání (ano, samozřejmě že kelímky jsem si předem naembossovala dva, protože JEDEN kus prostě nedělám, však víte :D). Takže v rubrice "Co stůl dal" si dovolím prezentovat další projekt :-)

A pochlubíte se svými valentýnkami i vy???


Inspirovali jsme vás ke tvoření? Pochlubte se v naší pinterestové galerii.

Moje pracovna... Ilonka Č.

Na začátku byl článek Didi, která nám ukázala svou pracovnu a jak to u ní vypadá při práci… A pak taky nápad - ukázat i další pracovny. Vítám vás tedy v té své. Dovolte mi trošku vás tu provést.
 
Vrátím se nejprve ke svým začátkům. Začínala jsem malbou na hedvábí. V dnešní době, kdy mám dva malé kluky a malování na hedvábí znamená - rozložit dlouhý rám (většinou maluji delší šály), dávat pozor na děti a neustále říkat: „Nešahej na to, neběhejte mi pod tím rámem, nestrhni to na sebe, proboha od čeho máš to triko (ruce, vlasy) Kde mám zas ten štětec… ", tak v téhle době odkládám hedvábí do nejspodnějšího šuplíku ve své pracovně a sahám po papíru.


Zatím mám pracovnu. V té je velký pult s šuplíčky i úložným prostorem na nejrůznější bedničky, ve kterých mám materiál. A hodně z tohoto prostoru zabírají papíry. Mám je ve dvou krabicích, roztříděné na jednobarevné a velké „třicítkové“ vzorované. V šuplíku (při ruce), mám další papíry (6x6, 8x8, A4, A5…), desky s odstřižky, bedničku kytiček a větší bedničku výseků. Hmmm odstřižky, spíš tam přibývají, než abych je zpracovávala. Nevím, ale když něco nutně, rychle potřebuji, vezmu nový papír, než abych hledala v kupičce - sice barevně uspořádané, ale  někdy se mi to z těch desek špatně tahá. Prostě, jak jsou to odstřižky, zamotá se to do sebe a nechce se to pustit.

Ve druhém šuplíku, mám všechny pomůcky. Krom velkých pomocníků, ty mají své místo nahoře na pultě.


Když jdu něco dělat, vezmu si to, o čem si myslím, že to budu potřebovat. Pro ostatní různě odbíhám a tahám to ze šuplíků a nosím ke svému pracovnímu stolu, což není nic jiného, než starý babiččin šicí stroj. Stojí u okna, takže mám denní světlo  a výhled… často jen tak sedím a přemýšlím o tom, jaké to bude až budu mít těch papírů víc a těch razítek víc a ….. prostě sním za bílého dne.

Až kluci povyrostou, pracovna zmizí. Bude z ní dětský pokoj. A já se budu muset přestěhovat do kouta v obýváku. Ale ještě pár měsíců si můžu říkat, mám svou pracovnu.

A jaká je ta vaše pracovna…?